Ano, je!
Píšu to jako máma dvouleté holčičky. Od těhotenství, přes porod až doteď jsem nikdy pracovat nepřestala. Jsem podnikatelka, takže to ani pořádně nejde. Práce s dětmi je náročná, ale o to více naplňující. Dovolte mi podělit se s vámi o můj příběh.
Když jsem před čtyřmi lety zakládala svou první firmu, věděla jsem, že brzy chci mít dítě a že pracovat budu dál. Ano, pomohla jsem si trošku už při jejím budování. Všechnu práci jsem dělala online a co šlo jsem delegovala na podřízené. Ale u malé firmy mě jako majitelku a ředitelku nikdy nemohl nikdo plně nahradit.
Těhotenství
V těhotenství mě bohužel postihly neuvěřitelné nevolnosti. Proležela jsem téměř pět měsíců v posteli a celou dobu byla na hraně hospitalizace. Počítači se po mně asi stýskalo, ale poradila jsem si. Přes veškerý svůj odpor jsem se naučila pracovat na mobilu. Maily, správa webu, bankovní aplikace. Rozlišit co hoří a co v nejhorších dnech počká na jindy.
Porodnice
Když se porod blížil, měla jsem přichystané všechny možné krizové plány. Rozpis kontaktů, postupů a termínů, kdybych z nějakého důvodu na delší dobu vypadla. Tahle fáze mě vlastně docela bavila. Na miminko jsem se těšila a tohle plánování čekání urychlovalo. Navíc jsem měla jistotu, že vše je pod kontrolou a budu moci rodit v klidu.
Byl tam jediný potenciální problém. Tenkrát jsem ještě neměla ve firmě HR a výplaty zaměstnancům jsem posílala osobně. Přístup do banky jsem měla jenom já. Termín porodu byl 15.4. No a hádejte, který den jsem měla stanovený jako výplatní? Naštěstí to vycházelo na sobotu. Měla jsem tam tedy atypicky 3 dny, kdy bych to mohla zvládnout. Takže pokud se nenarodí přesně 15., zvládnu výplaty poslat z domova. Tak jsem to měla promyšlené.
No, moje dcera měla od narození zvrácený smysl pro humor. Nakonec jsem nastupovala 14.4. na vyvolávaný porod a porodila 15. Přesně.
Můj muž měl sice ode mě sepsaný podrobný návod, jak výplaty posílat, ale od začátku prohlašoval, že to bude dělat opravdu jen v nejvyšší nouzi. Nechala jsem ho tedy přivézt notebook do porodnice a den po porodu k němu usedla. Miminko spinkalo vedle mě ve vozíčku. Nejhorší bylo s bolavým spodkem vydržet tak dlouho sedět na židli.
Práce v šestinedělí
V šestinedělí to bylo nejlepší! Já i miminko jsme dlouhé hodiny spaly. Ale miminko déle, takže ve zbylém čase jsem se s novou energií vrhla do práce. Energie jsem opravdu měla mnohem víc než celé těhotenství a chtěla jsem dohnat vše, co jsem zameškala. Maruška byla zlatá. Hodně kontaktní miminko, takže jsem mnohokrát seděla s ní na ruce u počítače a jednou rukou datlovala. Později jsme začaly vázat do šátku.
Práce s miminkem
Postupně jsem začala spát méně. Malá měla pořád alespoň tři spánky denně a já se znovu zabydlovala ve své domácí pracovně. Ale aby to nevypadalo, že jsme nedělaly nic jiného! Stíhaly jsme ještě tři kroužky a také jsem lepila dohromady oddíl stejně starých dětí, aby měla od mala kamarády. Nepracovala jsem na plný úvazek, ale k rozvoji firmy mi to stačilo.
Kolem tři čtvrtě roku se to začalo trochu kazit. Přecházely jsme na jeden spánek. Už jsem toho zdaleka nestíhala tolik. V bdělém stavu mě pracovat nenechala vůbec.
Nicméně zároveň jsem na kroužcích pozorovala, jak moc dětem pomáhá v samostatnosti tlupa lidí okolo. Když jsme s maminkami na miminkovském cvičení krafaly, děti si spokojeně (a samy!) hrály okolo. Prostě jako by mi vyměnili dítě. To mě přivedlo na nápad.
Dětský koutek
Začala jsem si představovat prostor, kde si děti pohrají spolu a maminky budou mít čas na vše, co budou potřebovat. Školku, ale cílenou i na menší děti a hlavně v malé skupince s individuálním přístupem. Každé dítě si bude jíst, hrát, spát, kdy bude potřebovat.
Najít vhodný pronájem trvalo přes půl roku. S dítětem v nosítku jsem s makléři obcházela prostory v nabídce a ne a ne nic klapnout. Jedny kanceláře byly malé, další měly spoustu schodů. Prostor v novostavbě stál astronomické peníze a jiní majitelé nechtěli provoz s dětmi.
V létě 2024 jsem konečně našla prostor, který všechny podmínky splňoval. V něm je dnes Dětský koutek Maruška.
Coworking s hlídáním dětí
Prostory v Jablonského ulici navíc měly něco, s čím jsem původně ani nepočítala. Kromě velké místnosti, která měla sloužit jako hernička, také dvě menší kanceláře. Co s nimi? Na pořádání kroužků byly malé, kancelář jsem nepotřebovala. A pak mi to secvaklo!
V kancelářích jsem vytvořila coworkingový prostor. Najednou vše dávalo smysl.
Fungujeme už přes rok a já jsem šťastná, že můj koncept využívají již desítky maminek. Já sama tu pracuji skoro denně. Maruška si za ten rok zcela zvykla na pobyt v koutku s chůvou. Těší se za ní a když jsme třeba nemocné delší dobu dobu doma, můžeme se nudou umlátit.
Sedím hned ve vedlejší místnosti, takže když slyším, že je nějaký problém, mohu hned zasáhnout. Chůva by to samozřejmě zvládla. Ale když třeba dítěti rostou zoubky, jsem ráda, že siji mohu v průběhu dne vzít do náruče a sama ji utěšit.
Navíc netrávím čas dojížděním a celou dobu, kdy je malá beze mě, mohu naplno využít. O to dříve ji pak třeba některé dny mohu vzít domů.
Také pozoruji, že náš společně strávený čas je mnohem kvalitnější než dřív. Jednak proto, že je vzácnější, ale hlavně proto, že si vše, co potřebuji, vyřídím, když je malá v koutku. Odpoledne se pak můžu věnovat plně jí.
I kontakt s ostatními dětmi jí velice prospívá. Ve dvou letech naprosto srozumitelně mluví, dokáže poprosit, poděkovat, omluvit se, když někomu ublíží. Ví, že své hračky může a nemusí půjči a je si jistější a jistější v sociálních vztazích. Na kroužku angličtiny začíná chytat první slovíčka a každý den mě překvapí něčím novým, co se v koutku naučila.
